

Okna v renesanci
V renesanci se začíná používat dřevěná konstrukce oken a skleněné výplně rozdělené do tabulek, zatím mají pouze jeden rám, ale jsou otvíravá. Okna charakteristická pro renesanční styl byla čtvercová a obdélníková, málokdy půlkruhová a dostatečně velká, aby dokázala prosvětlit interiér slunečním světlem. Typické pro renesanční okno je šambrána (orámování oken či dveří) a nadokenní i podokenní římsa. Pokud patřila někomu movitějšímu, jsou zdobena ornamenty a polosloupy (také zdobenými). Renesance zná i tzv. slepá (falešná okna).
Pro renesanci jsou příznačná sdružená okna ve společném ostění – a portálů, je plošná, členění nedodává stěně architektonická plasticita, ale buď malba (časté a nejjednodušší bývají nárožní šedé, vzácněji červené nebo žluté obdélníky), nebo sgrafito, obvykle napodobující iluzivně diamantový řez.
Není pravdou, že by renesance rovnou navazovala na gotiku – jednoduše tyto dva slohy nějaký čas existovaly vedle sebe, než se jejich prvky začaly mísit a tím vznikal sloh nový. Přesněji řečeno, vše gotické se přizpůsobovalo novým prvkům a tím se vytvořil renesanční sloh.
Příkladem v našich zemích budiž v minulém článku zmiňovaný Vladislavský sál. Stále se jedná o pozdní gotiku, ale okna jsou již renesanční… snad se jedná o první projev renesance na našem území.
Tyto okna jsou považována za nejstarší renesanční památku v Čechách. Okna Vladislavského sálu jsou datovaná do roku 1493 a jsou dílem Benedikta Rieda.
Okna baroko
Rozevláté, baculaté křivky se nevyhnuly ani oknům. Barokní okna poznáme podle často až přehnané zdobnosti. Nad okny najdeme ozdobné římsy a oblouky. V interiérech se můžeme setkat s falešnými okny. Tam, kde na jedné straně jsou okna pravá, na opačné straně se objevují imitace oken v podobě tabulkových zrcadel.
Na fasádě se často střídají okna s trojúhelníkovými a segmentovými frontony s bohatě zdobenými suprafenestrami. Na chrámové architektuře 18. století se objevuje kasulové okno, které je tak pojmenováno pro podobnost s tvarem barokního kněžského ornátu čili kasule.
Okna staveb mívají šambrány s ušima, někdy s motivem klenáků. Pro rané baroko je typické střídání segmentových a trojúhelníkových štítů nad okny. Domovní štíty byly buďto segmentové nebo trojúhelníkové a navíc byly doplněné vystupující volutou. Doplňujícími detaily jsou čučky , koule, šišky, obelisky , někdy i sochy.
Volské oko, též francouzsky oeil de boeuf (œil-de-bœuf, [öj d böf]), je v architektuře kulaté nebo oválné okno. Tento tvar okna je známý již z antiky, používal se v románském slohu i v gotice, velkého rozšíření se dočkal v baroku a secesi, kdy byla kulatá nebo oválná okna používána na ozdobnéportály nebo ve štítech. Také slepá okna mají často tuto podobu.
Okna v rokoku
Rokoko se stalo pomyslným vrcholem dekorativnosti, a to se projevilo také v tvarosloví oken, která jsou v rokoku okrouhlých tvarů, mnohdy plasticky dekorována.
Okna v klasicismu a empíru
Stavby i samotná okna jsou více strohá s převahou geometrických tvarů.
Teprve nyní, převážně od poslední třetiny 18. století, se okna, až dosud jednoduchá, osazovaná ve špaletách a v kamenných ostěních, mění ve dvojitá. Vnější okna se nově nasazují i u starších architektur do líce, a tím se dodává fasádám plošnosti. Empírová okna bývají kryta ještě žaluziovými okenicemi, s oblibou zatíranými zeleně nebo i modře. V okenných i dveřních otvorech se běžně užívá palladiánského či vignolovského trojosého motivu, někdy redukovaného – bez střešních oblouku.
Empír používá ještě jednodušší prvky než klasicismus je empír. Nechává se inspirovat renesancí. Empírová okna mají polokruhové nadpraží s paprskovitým dělením.
Okna v secesi
Secese byla typická svojí ornamentálností, plošností, využitím barev a návratem k dekorativnímu umění.
Secesní detaily a ornamentika však pronikají i na souběžně stavěné objekty, jejichž průčelí si z převážné části drží tvary některého z historických slohů, takže na novogoticky řešené fasádě se objeví výplně ze secesních listů či široká segmentově zakončená okna s charakteristickým listovým orámováním, ale třeba již opět s parapetem vyplněným motivy lichých (slepých) kružeb.
Také termální – půlkruhové – okno, často se dvěma dělicími pilířky, náleží k secesním stavbám, ale nové je použití velkého proskleného půlkruhového otvoru v průčelí, např. k osvětlení haly nynějšího Hlavního nádraží. Kupole, pokud se vyskytují, bývají rovněž zasklívané. Méně klasických tvarů se dostává šambránám, které se směrem dolů rozšiřují. V nich , ale i v parapetních výplních, v nástavcích a štítech se s oblibou užívá segmentového odsazeného tvaru, u štítů ještě sevřeného dvěma převýšenými postranními pilířky.
Zaujalo vás téma článku, produkt nebo služba?
Poptejte nezávazně a zcela zdarma firmy z oboru a ony se vám samy ozvou!
Tento článek tento týden nikoho neinspiroval, ale tento měsíc jich bylo celkem 6.
Líbil se vám článek? Sdílejte ho s ostatními!
Kam dál?
Odborné články - rubriky
Poslední z diskusí
- Renovace zimní zahrady 14
- Hliníkový plot - neznáte dodavatele ? 6
- Jaké izolační sklo zvolit pro pasivní dům ? 4
- Jaká mate okna na novostavbe? A od jakého výrobce? 5
- Jaký podkladový profil dopočujete pro novostavbu a pasivní dům ? 3
- Čtyř sklo? Mate někdo? 6
- Okna nebo už fasáda? 3
- Výměna oken svépomocí 0
- Celoskleněnné posuvné dveře do interiéru 3
- Plíseň na žaluziich 4
- Pergola a hromosvod 0
- Plíseň na oknech 17
Názory k článku (zatím žádné komentáře - buďte první)